Bubák Televizák
Byly dny, kdy zajíček Zlobílek vůbec neposlouchal a hned od rána si dělal všechno po svém. Přestože věděl, že by celý den neměl koukat
na televizi a DVD, zapnul si pohádky a koukal a koukal. Po hodině
za ním maminka přišla a řekla mu: „Zajíčku, víš, co jsem ti říkala o takovém
dlouhém dívání! Zkazíš si oči a hlavně, když se budeš dívat tak moc,
vyleze na tebe z obrazovky hrozivý Bubák Televizák. A skočí ti na hlavu.“
Zajíček se jenom smál a vůbec maminčině varování nevěřil. Naopak,
přinesl si další DVD s pohádkami a pouštěl si je jednu za druhou. Koukal
na Tipa a Tapa, Macha a Šebestovou, Rákosníčka, Dorotku a papouška,
Pejska a kočičku, Boba a Bobka, Pošťáka Pata, Bořka Stavitele a mnoho
a mnoho dalších pohádek, které mají děti rády. Díval se moc hodin a pouštěl
si pohádky stále dokola…
A pak se to stalo. Najednou, kde se vzal, tu se vzal, z televize vylezl Bubák
Televizák. Vypadal trochu jako velký pavouk, měl chlupaté nohy, na kterých
se rychle přemístil až k zajíčkovi, a šup, skočil mu na hlavu! Zajíček polekaně
vyskočil a snažil se Bubáka setřást. Ten se ale držel pevně jako klíště a tlačil
svýma nohama Zlobílkovi na čelo, až ho celá hlava rozbolela. Zajíček nevěděl,
co dělat.
Do pokoje přišla maminka, a když viděla, co se stalo, lekla se a honem
řekla: „Zajíčku, musíš hned ven. Jestli něco Bubák Televizák nesnáší, tak je
to čerstvý vzduch. Uvidíš, že venku se ho zbavíš. Spadne na zem a nechá tě
být. Utíkej!“
Zajíček si obul boty, oblékl svetr a honem vyrazil ven. Utíkal směrem
na hřiště a za chvíli už cítil, že sevření Bubáka povoluje. Pak se ozvalo velké
„žuch“, jak se Televizák pustil a spadl na chodník. Zajíček se ještě ohlédl
a viděl, jak se pomalu šourá zpátky domů, kde zase zalezl do obrazovky
a čeká na další zlobivé dítě, které nebude chtít vypnout pohádky ani po hodinách
dívání.
Zajíček už Televizáka naštěstí nikdy neviděl, protože si od té doby pamatoval,
že nejlepší obranou proti němu je jít ven a hrát si na čerstvém vzduchu.
A na televizi se díval vždycky už jenom malinko.